Úvodní stránka > Popis KZP 2015

Popis KZP 2015

Celý text ve formátu pdf. ke stažení zde: KZP-AZ-zima-2015

 

Kurz základní přípravy AZ – leden 2015

svob. Matyáš Vejskal, mč AZ 72.mpr   / IT specialista, OSVČ

(komentář 6/2016,  kpt. Ludvík Cimburek, poradce NGŠ AČR pro AZ/ velitel roty AZ 601.skss)

 

Obsah:

I.   Aktivní zálohy - mám do toho jít?

II.  Vyšpoint (Kurz Základní Přípravy)

III. Denní chleba záložáka


Část I. Aktivní zálohy - Mám do toho jít?

V tomto textu se dostanu k tomu, co mě vedlo k přihlášení do Aktivních Záloh (AZ) a prvním krokem na cestě ke kurzu základní přípravy (KZP). Nebudu zde řešit postavení AZ ani smysluplnost jejich existence. Berte to jako článek od armádou nepoznamenaného jedince, který se rozhodl vyjádřit své zážitky psanou formou. Nejsem nijak zaujatý, nikoho nepřesvědčuji ani nehodlám své názory zobecňovat. Píši o svých zkušenostech, aby pro případné zájemce existovalo více zdrojů informací, kterých popravdě zatím mnoho není.

 

Krok 1 – Rozhodnutí

“Těsně před spaním dokoukávám, Zachraňte vojína Ryana a chřoustám popcorn. Ráno jedu tramvají do práce, cestou hraju Candy Crush na mobilu a stavuju se v pekárně pro nugátovou koblihu. V práci se položím do útulného křesla a celý den jen poklikávám na počítači, dám dvě kafe a obídek v místní kantýně. Kolem šesté se dostanu domů a můžu si uvařit nějakou dobrou večeři a dát ještě pivko s kámošem.”

Jeden den - 8h spánku, 8h sezení v křesle a dalších min. 6h sezení cestou do/z práce a doma. Všehovšudy DVĚ hodiny pohybu cestou na tramvaj a na oběd!

Tak by se dal popsat směr, kterým se ubírá můj život a to mě nebaví. Naprostá jistota toho, co bude zítra, teplo, pohodlí a uměle generovaný pocit malých vítězství, který člověka drží nad vodou (Jupí, ještě teplá kobliha!). Už vlastně nemám žádné vyšší cíle - velká vítězství, hrdinství a oběti zůstávají zapomenuty a maximálně se odehrávají tak na plátně nebo v knihách.

Vždy jsem byl černou ovcí a to v jakémkoliv kolektivu:) Je mi 24 a jsem tím, co se nazývá “digital native”, tedy dítě moderní doby, které odkojily počítačové hry a internet. Vystudoval jsem VŠ, žiji s přítelkyní a mám fajnovou práci IT konzultanta. Od malička na sobě dřu, studuji a snažím se pracovat. Samozřejmě sportuji, abych nebyl jen kancelářskou krysou, ale rozhodně nejsem prototypem sportovce. Mám rád adrenalin, přírodu, dokazování si, že na to mám, silácké řeči a ironické poznámky.

Do AZ jsem se rozhodl přihlásit potom, co jsem dokončil školu a zbyla mi jen vidina nekonečných osmihodinových směn a civění do obrazovky. Chci z tohoto kolečka vypadnout a dělat to, o čem sním při sledování válečných filmů, Beara Gryllse a to, co se moje generace často štítí vyslovit. “Dřina, vojna, armáda, buzerace” to jsou termíny, které vyvolávají vlnu odmítavých postojů ve stylu: “nikdo nebude omezovat moje osobní svobody”, “vojenská služba je nástrojem státu, jak udržet moc” a mnoho dalších (mnohem lidovějších o gumách a zelených mozcích).

Takže moje motivace? Zkusit něco nepoznaného, k čemu mě stát sám pobízí. To vše spojené se sportem, možností prokázat odolnost, hrdinství a schopnost obětovat své svobody na úkor blaha vyššího celku. Zdá se mi to nepatřičné, ale s trochou nadsázky se mi chce říct, že vstupuji do AZ, abych napravil pověst našeho státu jako bázlivých švejků a byl připraven navázat na naše téměř zapomenuté letce a legie. Chci být drsnější než průměr mojí generace a ukázat že odvaha, čest ani ochota nikam nezmizela.

 

Krok 2 - Briefing

Když jsem se doslechl o AZ, nic podrobnějšího jsem nevěděl. Našel jsem tedy stránky, AČR a pročetl si vše, co musím splnit, co výcvik obnáší a co musím obětovat. Dále jsem našel jediné články o výcviku AZ dostupné na internetu, kde pan Kalát popisuje svou strastiplnou cestu celým kurzem. Musím říct, že mě málem odradil, ale mám rád výzvy a soupeření s lidmi, tak jsem si ho zatím zařadil jako mírného blázna, pokusím se porovnat svou realitu s jeho zkušenostmi a potom uvidíme.

Koncepce AZ - celý dokument

Pojďme to tedy shrnout. Záložák podepisuje tříletou smlouvu se státem, kde se zavazuje dobrovolně převzít brannou povinnost. Za to mu přísluší odměna (nyní to je 500,- Kč měsíčně). Stát může záložníka povolat jen v případech ohrožení státu nebo při vyhlášení válečný stavu a v případě nevojenských krizových situací (povodně, katastrofy). Je potřeba si uvědomit, že v případě ohrožení státu, může stát povolat všechny občany, kteří mají brannou povinnost tak či tak, proto se jeví být rozumné přihlásit se dobrovolně a být alespoň nějak připraven. Dohodu může záložák kdykoliv vypovědět.

1.7.2016 nabývá účinnost nová branná legislativa, která obsahuje i tyto změny:

- do aktivní zálohy se žadatel zařazuje na základě ROZHODNUTÍ krajského vojenského velitelství, dobu zařazení stanovuje branný zákon do tří let.

- výše odměny se zvyšuje na 1 500 Kč za měsíc, za podmínky odcvičení alespoň jednoho vojenského cvičení

- AČR může povolat aktivního záložníka do „operačního nasazení“ na základě rozhodnutí vlády ČR

 

Zájemce o vstup do AZ musí před podáním přihlášky splňovat několik základních předpokladů, mimo jiné mít i čistý trestní rejstřík. Po úspěšném přihlášení nastoupí do Ústřední Vojenské Nemocnice (ÚVN), kde je zhodnocen jeho zdravotní stav. Pokud je shledán schopným služby, je přiřazen pod jedno z Krajských Vojenských Velitelství (KVV) a pokud nesloužil povinnou vojenskou službu v minulosti, je vyslán do základního výcviku (KZP).

Pojďme se na povinnosti vyplývajících ze služby v AZ podívat z pohledu zaměstnance. Zákon upravuje službu v AZ celkem jednoznačně a zmiňuje konkrétní rozsahy cvičení za rok. V prvním roce služby, to je až 8 týdnů - z toho je 6 týdnů KZP ve Vyškově a 2 týdny zbývají na cvičení s KVV. V dalších letech je potom rozsah maximálně 3 týdny cvičení pod jednotlivými KVV. Obecná praxe (asi i nedostatek zdrojů) ovšem říká, že cvičení s KVV je obvykle pouze jeden týden. V době těchto cvičení Vás musí zaměstnavatel uvolnit, nesmíte čerpat dovolenou, dostat výpověď v ochranné lhůtě a celkově s Vámi zákon nakládá podobně jako s matkou na mateřské. Nicméně je asi vhodné udržovat dobré vztahy se zaměstnavatelem a řešit vstup do AZ v předstihu a dohodou. Během cvičení je Vám proplácena mzda státem a to podle hrubé mzdy za poslední kvartál a hodinového fondu, který byste reálně odpracoval po dobu služby.

Pokud máte problémy v práci, nechte se zaměstnat u takové firmy, které bude dobrovolnictví podporovat a bude pyšná, že její zaměstnanci dělají něco navíc. Tady je příklad, že to jde:

AZ a podpora zaměstnavatelem:  http://youtu.be/QPThtpGsIlo

 

Krok 3 - Přihláška

Armáda, jako správná byrokratická organizace, vyžaduje jisté schopnosti v papírování. Připravte se tedy na vyplňování, doplňování, podepisování a shánění desítek nutných lejster, výpisů z karet od vašeho lékaře, čestných prohlášení atd. Veškeré informace Vám poskytne KVV, u kterého se přihlásíte. Tento úvodní taneček jistě zvládnete a pro zaměstnané mohu říct, že u armády jsou lidi v práci třeba i před sedmou hodinou, takže to v pohodě stihnete před usednutím do kancelářského křesla.

Výstupem podání takové přihlášky je získání termínu prohlídky v ÚVN, kde se teprve rozhodne. Já jsem v tuto chvíli se vstupem do AZ příliš nepočítal, jelikož jsem jako dítě měl alergii a praktický lékař mi to uvedl ve výpisu (všude na internetu naleznete rady, že je lepší to nikde nemít a pak to nemusíte řešit. U prohlídky je to potom často kamenem úrazu.). S podanou přihláškou jsem si hodil nohy na stůl a čekal na srpen, kdy mělo přijít velké vyřazování.

 

Krok 4 - ÚVN

Do nemocnice jsem dorazil před uvedeným časem. Ráno hustě lilo. Netušil jsem, která bije a čekal jsem přesně do 6.45 před uvedenou budovou F1 s tím, že se rozhodně něco stane. Ve 45 se kolem mihla skupina promočených mladíků vedených nějakým uniformovaným vojákem. Byli to chlapi, co se hlásili k profesionálům a měli ÚVN na stejný den jako já. Tak jsem jim tedy šel v patách. V prvním patře jsem potom dostal nějaká potvrzení a byl mi sdělen úkol pro celý den. Podle vytisknutého programu musím oběhnout kolečko všech doktorů, aby mě vyšetřili a dodali drahocenná razítka do lékařského vysvědčení. Na závěr bude toto vysvědčení zhodnoceno komisí a já budu buď uznán schopným služby, nebo vyhozen s možností opakovat za rok.

Na papírku máte přes deset různých oddělení a každé má jinak otevřeno. Musíte si to tedy vhodně zkombinovat, ale čekejte, že někde není doktor, který by Vám dal razítko od 10 do 11, a celkově bojujete se slušným administrativním aparátem, takže to místy připomíná grotesku. Můžete ale předbíhat a naštvané pohledy propalující Vaše záda, když vcházíte do ordinace a necháváte za sebou čekárnu plnou „obyčejných“ pacientů, poskytují přiměřený pocit vítězství.

První zastávkou je krev a moč, která je největším strašákem. Nezdravý životní styl a včerejší kalba Vás tu může snadno potopit, ale jinak jde jen o jedno malé píchnutí.

Cca v 8:30  jdou na řadu psychotesty. Prstem klikáte na obrazovce jak zběsilí a v nějaké síti souřadnic označujete diktované body (ne vždy se ale program trefil správně. V pravé části obrazovky mírně nadstřeloval, což mě neskutečně vytáčelo). Potom odpovídáte na haldy otázek o tom, jak souhlasíte s danými tvrzeními. Vše se často opakuje a správné odpovědi se zdají být vcelku jasné. Nicméně otázky typu “slyšíte hlasy, když je Vám smutno” mě trochu překvapily a vedly k zamyšlení, co musel někdo, kdo odpoví „souhlasím“, během služby asi zažít.

Po fázi u počítače, si Vaše výsledky vezme doktor a udělá s Vámi krátký rozhovor o Vaší historii, rodině a netypických odpovědích v testu. Vše se neslo ve velmi příjemném duchu.

Další vyšetření, které je postrachem, je oční. Šeroslepost nebo barvoslepost se netoleruje a mnoho lidí na tom vypadává. Nevedu si statistiky, ale čerpám z internetových diskuzí a různých fór. Oči mám v pořádku a hladce jsem si s malými písmenky a barevnými skvrnami poradil.

Potom si projdete i přes zbývající věci na seznamu. Některá vyšetření jsou nudná, některá jen zdlouhavá, ale je i pár takových, které Vás překvapí svou rychlostí. Třeba u zubaře si jen obkreslí, které zuby máte plombované a můžete jít. Proč? No přeci kvůli identifikaci! ;-)  (berte s rezervou, nikdo mi to nepotvrdil).

Poslední prohlídkou je potom praktický lékař, který projde Vaši kartu a výsledky (hlavně EKG a krev) a případně prozkoumá nesrovnalosti. O alergii jsem prohlásil, že mě neomezuje, což stačilo a dále mi odhalili zvýšený bilirubin nebo co, ale bylo to ještě v mezích, takže jsem poslední razítko dostal a mohl vyrazit ke komisi.

Vůbec jsem nevěděl, jak taková komise vypadá a jak dlouho bude rozhodovat. Bylo kolem druhé hodiny a tak jsem pyšně vyrazil ukázat své vysvědčení.

Komise rozhodla prakticky na počkání, dostal jsem hodnocení “A - Schopen služby” a byl jsem ve 14:30 vyslán domů.

 

Krok 5 - KZP

YES! Všechno jsem to dal a mohl jsem začít snít o bájném “boot campu”. Až nyní jsem se oficiálně nechal zapsat pod KVV v Hradci Králové a oznámil svůj záměr v práci. Dorazil jsem na schůzku v KVV a podepsal Dohodu o zařazení do AZ, povolávací rozkaz a další dokumenty. Zároveň jsem dostal formuláře, které mi vyplnil zaměstnavatel a na základě kterých bude vypočítána náhrady mzdy.

Náhrada mzdy již nebude vyplácena, voják v AZ bude za dobu, kterou bude na cvičení, vyplácen jako voják z povolání ve stejné hodnosti.

Termín Kurzu Základní Přípravy jsem zvolil na leden, jelikož to je jediný měsíc, kdy je v práci volněji a připadalo tak v úvahu o tom vůbec diskutovat. Nakonec mě rádi pustili a překvapilo mě, kolik kolegů sympatizovalo s mým rozhodnutím a tvrdili, že by do toho šli taky (a pak následovalo kdyby...kdyby...kdyby…).

O výcviku neexistuje příliš mnoho informací. Vím, jaké jsou fyzické testy, a jsem připraven je splnit. Nezdá se mi to nijak těžké a dva měsíce přípravy by měly stačit. Co se týče vybavení, které si mám vzít, mi bylo dáno několikero rad. První byla, že vzít si mohu cokoliv, ale jestli bude dovoleno to použít, není jisté. Druhou radou bylo, že co potřebuji, se dozvím po prvním týdnu. OK, řekl jsem si a hodil celou věc s nákupem dodatečného vybavení za hlavu.

Ohledně volna mi bylo řečeno, že to je nepřetržité zaměstnání a že na víkendy většinou pouští záložáky domů, ale že s tím nemám moc počítat. No nevím tedy, zkusím časem upřesnit.

Pročetl jsem ještě jednou vyprávění pana Kaláta, obrnil se trpělivostí a rozhodl se, že to NIKDY nevzdám.

V neděli vyrážím na zimní šesti týdenní Kurz Základní Přípravy do Vyškova a jsem pekelně zvědavej, co všechno se během té doby stane!

 


Část II. Vyšpoint

Není mým cílem nikoho soudit, kritizovat, nebo popisovat den za dnem, co se kdy dělo. Je to armáda, spousta věcí by měla být pro všechny překvapením, protože voják musí počítat s tím, že často vykonává rozkazy bez širšího kontextu, který by mu osvětloval, k čemu je vlastně jeho účast zapotřebí. Neuvádím ani žádná jména, jelikož není potřeba znát jednotlivé instruktory, ale spíše systém výcviku. Detaily se mohou měnit, celková povaha zůstane ale převážně stejná.

Cílem tohoto článku je přinést další úhel pohledu na AZ, nastínit scénáře, na které je zapotřebí se před rozhodnutím připravit, a pomoci tak uchazečům s rozhodováním, zda je pro ně AZ opravdu to pravé. Spousta lidí do toho jde s naprosto naivními představami a posléze toho litují, jelikož je faktem, že Krajská Vojenská Velitelství (KVV) mají značné problémy s poskytováním ověřených informací uchazečům o vstup do AZ a traduje se tak spousta mylných fám.

 

Kurz Základní Přípravy

Tento kurz je Vaší (mou) vstupní branou k armádě, potažmo k AZ. Za 6 týdnů se kromě získání kvanta vědomostí musíte naučit i vojenským způsobům a myšlení. Znamená to tedy hromadu teorie, spoustu drilu, hodiny pochodování a psychického teroru. Pod slovem teror si nepředstavujte nic z amerických filmů. Nebudete se plazit pod ostnáčem za zvuku svištících kulek, ani Vám nebude seržant zašlapávat hlavu do bahna. Žádný Hollywood. Nicméně armádní svět je naprosto jiný a musíte si trochu zvyknout. První dva týdny jsou hodně přísné, musíte se naučit sekat latinu, a když už to umíte a jako jednotka se trochu sehrajete, tak se vše zlepší. Zažijete si ale svoje a rozhodně pochopíte, že den má 24 hodin, spát Vám stačí 4-6 hodin a Vaše tělo opravdu vydrží hodně. Na dno si sáhnete spíš psychicky, zažijete pocit, že to už nejde vydržet, bude Vás štvát každý rozkaz, který dostanete, ale věřím, že většinou to smysl má a že výcvik vojáků takto probíhá všude. Je prostě těžké popasovat se s tím, že tam jste z vlastní vůle a snášet to nepohodlí s vědomím, že ranní káva a 8h spánku jsou každou vteřinu na dosah ruky – stačí jen říct „Končím“.

Moje teorie říká, že pokud si projdete přes KZP, tak si projdete očistcem, který je úvodním sítem. Na útvaru už budete jistě fungovat normálně. Vaši velitelé a instruktoři si rozhodně mezi sebou pakárnu nedělají, ale na výcviku jste jen „frekventantem“, takže si to užít zřejmě musíte. Pojďme se mrknout na ten přerod z civilu do uniformy a pak se podíváme na podrobnější info pro zájemce. Píšu o zimním kurzu, s létem tedy poradím jen omezeně.

 

Příjezd a ubytování

V neděli večer se ubytujete v internátu ve Vyškově. Nečekejte nic světoborného, vypadá to jako vybydlené koleje, ale poskytují Vám vše, co jako voják potřebujete. Skříně, postel, stůl, balkón, soc. zařízení. Luxusem je potom lednice na každém pokoji, kterou se naučíte rychle využívat. Ubytování je v pokoji se dvěma buňkami po třech lidech, kteří sdílejí jednu koupelnu a záchod.

V pondělí a úterý desítky hodin čekáte. Jak je u armády zvykem, tak „se čeká, aby se spěchalo, a spěchá se, aby se čekalo“. Musíte stát, někdy se můžete válet po zemi, ale nesmíte mluvit, nevíte, jestli můžete jít na záchod a jste v prapodivném stresu, neznámu a pozvolna tak oťukáváte skořápku armádního světa. Do té doby s Vámi velitel odmítá mluvit jako s civilama o vojenských věcech. Vše začne až s momentem, kdy nafasujete maskáče a obléknete se jako voják.

V tuto chvíli se opět sejdete s ostatními venku a dostanete první lekci z pořadové přípravy. Pořadovka je mou celkově nejméně oblíbenou činností v armádě. Nevadí mi, že se pořadovka dělá vždy venku a trochu při tom mrznete (hlavně když si někdo zapomene rukavice a kvůli tomu je nemůže mít celá jednotka, protože ústrojová kázeň vyžaduje, aby četa byla ustrojena téměř identicky. Ale to si časem ve skupině odladíte.). Vadí mi, že je to opravdu povrchní panáčkování, které se po vojácích vyžaduje a vyžírá tak ten limitovaný čas, který by mohl být stráven výcvikem užitečnějších znalostí. Co by ale byla armáda bez pochodování?J Seznámíte se s tvary, ve kterých budete po zbytek výcviku nastupovat, naučíte se, jak udržovat vojenský krok (ale udržovat ho ještě dlouho nedokážete) a některé další základní povely (snímání pokrývky hlavy, otočky na místě, vystupování z tvaru, atd.).

 

Transformace

Nebudu zbytečně zdržovat další tunou podrobností. Od této chvíle se ustálí Váš denní režim do zaběhnutých kolejí a dny jsou už víceméně podobné. Je potřeba si uvědomit, že jako naprosto svobodný člověk vstupujete do armády a musíte chápat, že o některé osobní svobody tímto rozhodnutím mrknutím oka přijdete. Pro mě, naivního vysokoškoláka, to je poměrně problematické. Chtěl bych do všeho kecat, spoustu věcí bych uměl určitě lépe než instruktoři, ale pokoušet se o prosazování mých civilních názorů v armádním světě by se rovnalo sebevraždě. V prvních dvou dnech se musíte smířit s tím, že jste jen voják v základním výcviku. To znamená, že pokud si Váš velitel potřebuje něco zařídit, tak vás po tu dobu nechá stát na chodbě nebo před budovou. Vy, jako jednotka, nesmíte mluvit, opouštět své místo v tvaru (ani na WC, to se musíte výslovně zeptat). Pokud chcete promluvit, musíte se správně zahlásit, ale nečekejte, že by s Vámi někdo sáhodlouze diskutoval. Ústroj musíte mít čistě vojenskou, z civilu si berete jen trenky a popřípadě nějaké thermo kalhoty (nicméně fasujete poměrně dobré vojenské khaki, tak jsem necítil potřebu brát si svoje).

Pokud dokážete překousnout, že od pondělí 6:50 do pátku 13:30 patříte Vašemu veliteli, plníte jeho rozkazy, odkládáte svou osobnost a stáváte se kusem „gumy“, tak má smysl v AZ nadále setrvávat. Pokud s tím cítíte obrovský vnitřní nesoulad, je asi lepší odejít, protože situace v budoucnu vykrystalizuje do ještě čistší podoby. Já osobně s tím nejsem úplně v pohodě, ale dobrovolně jsem se rozhodl, že po dobu výcviku budu „držet hubu a krok“. Dostal jsem jednu dobrou radu, že čím méně je o Vás slyšet a čím méně si Vás velitelé pamatují, tím máte jednodušší život. Je to nepochybně pravda, a pokud si velitel po dobu prvních dvou týdnů nezapamatuje Vaše jméno, jste ušetřeni mnoha otázek. Čím méně otázek, tím méně chyb a tím méně odměn (kliky, dřepy, běh, opisování – dostanu se k tomu později).

 

Znáte Forresta Gumpa, že?

seržant: Gumpe, jaký je váš jediný cíl v armádě?
Forrest Gump: Plnit vaše rozkazy, pane seržante.
seržant: Hergot Gumpe, vy jste snad génius. Nejdokonalejší odpověď, kterou jsem kdy slyšel. Vy musíte mít IQ aspoň 160. Vy máte na víc, vojíne Gumpe.

 

Tato scénka naprosto geniálně vystihuje to, co se od vojáků v základní přípravě čeká. Všimněte si, že se opravdu neříká „Ano pane“, ale vždy říkáte například „Ano pane rotmistře“. Instruktoři na to byli zpočátku velice hákliví a v naší jednotce byli kluci s hlavou plnou hlášek z amerických filmů, takže jim to občas ulítlo a dostali jsme pojeb.

 

Denní režim

Původně jsme měli nástup v 6.20 a odcházeli na snídani. Po tom, co jen 4 z 22 udělali fyzické testy na „Dostatečně“, nám byly nařízeny ranní rozcvičky, takže se teď pravidelně scházíme už v 5.15, jdeme se proběhnout, protáhnout a trochu si zacvičit. Potom máme cca 15-20minut na sprchu a v 6.20 opět odcházíme na snídani.

Po snídani je hodinu času, která se obvykle stráví pořadovkou nebo rozvodem do zaměstnání. Rozvod je zevrubná kontrola, že jste oholeni, máte vyleštěné kanady, srovnané pásky a jste prostě ready na výkon zaměstnání. Tento rozvod je také pořadovým cvičením, takže si prostě nevyberete. Od 8.00 začíná výuková hodina. První dva týdny trávíte většinu času na učebně a drtíte teorii, ale postupem času se to mění a je to více praktické, takže třeba odcházíte na střelnici atp.

Oběd je ve 12.50 a potom následuje další vyučovací hodina. Okolo 4 je něco jako denní rozkaz, jehož smysl jsem moc nepochopil. Je to taková krátká porada s velitelem kurzu, kde se obvykle řeší průsery, a potom se pokračuje zpět na učebnu. Denní rozkaz není na plánu vždy, někdy se prostě nezvládne, a když se na to podívám zpětně, tak jsme ho měli pouze asi 3krát v prvních týdnech.

Potom něco šmelíte až do 5 (ideálně severní bránu, viz níže J), kdy se jde na večeři a od 6 máte večerní blok vyučování až do 21.20. Po skončení vyučovacích hodin ale Vaše zaměstnání nekončí. Jedná se o nepřetržitý výcvik a teoreticky můžete makat bez přestávek. Nicméně jste většinou do 11 na pokoji a máte vyhlášené samostudium. Času není nijak moc, spíš se dáváte do kupy, leštíte kanady atd., takže tomu učení přes týden opravdu moc nedáte. Pokud ale Vaše jednotka má nějaké záseky (výrazně mnoho lidí nevědělo, nebo někdo zachrápnul na hodině), tak se jdete večer ještě proběhnout a trochu si zabušit, aby z Vás byly korby.

Tento režim je vcelku dodržován, ale neberte to jako dané. V rozvrhu se kromě jasně daných hodin nachází i „Zálohy velitele“, kde doháníte resty, necháváte se zkoušet z látky a potom si ještě vybíráte odměny. Každopádně je jasné, že osobní volno nemáte ani minutu a neustále se musíte mít na pozoru.

 

Jednotlivé stránky vojenského života

Nebudu dál pokračovat v nějakém příběhu. Uvedu spíš jednotlivé kategorie, které mi přijdou vhodné zmínit a pokud se budete o vstupu do AZ rozhodovat, můžete se podívat přesně na to, co Vás zajímá.

 

Strava

Nečekejte nějaký hotel. Jídlo máte třikrát denně a občas dostanete i nějaké přídavky (mandarinky, sušenky), takže máte i něco na svačinu. Jídlo si nevybíráte, ale jsou cca dva druhy, nicméně naše jednotka dostává samé „jedničky“, takže s tím výběrem moc nepočítejte. Co Vám dají, to stejně sežerete, protože budete mít hlad a nakonec Vám to bude i chutnat. Celkově se pro mě den řídí přesně podle jednotlivých chodů, jelikož na jídle si vždy odpočinete a můžete si i samostatně odskočitJ

Snídaně jsou obvykle vydatné. Čekejte bílé pečivo, chléb, sýr, šunku, tavené sýry atd. Kromě těchto klasických chodů, ale dostanete i aspik se šunkovou a sýrovou rolkou s křenovou pomazánkou, gulášovou polévku, vejce (vařená i ruská), párky nebo rybí salát. Nečekejte cereálie ani tmavé pečivo.

Oběd se skládá z polévky a hlavního jídla, večeře potom jen z jídla. Vždy jde o maso s něčím a brambory, rýži nebo knedlík. Nemůžu říct, že by to bylo špatné a opravdu mi chutná. Tím, že jíte 3x za den, se pokaždé pořádně nacpěte, jinak budete mít hlad. Nicméně si můžete dle libosti nabrat chléb s sebou do papírového pytlíku, takže v nejhorším se zaplácnete tímto. K pití je vždy na výběr z několika barev sladkých šťáv, sladkého/neslazeného čaje a sem tam i kakao a bílá káva.

Specialitou jsou potom studená jídla, která dostáváte, když trávíte celý den v terénu. Buď je to bageta, nebo konzerva s bochníkem chleba. Dny se studeným obědem i večeří stojí za to.J Olizování zmrzlé konzervy v zimním lese patří k jednomu z nejlepších gurmánských zážitků, které mám.

Co mi chybí, je zelenina a zdravější forma jídla. Chápu, že jde asi o peníze, ale občas bych si dal i něco zdravějšího než jen tukový rohlík s taveňákem. Ty aspikové snídaně jsou také náročnější, ale nikdy jsem vyloženě nestrádal. Nechápu, jak by v armádě vydržel někdo s dietou (bezlepková dieta, vegetariáni, atd.). To prostě nejde, a pokud si na jídle zakládáte, tak to prostě odnesete.

Pro milovníky kávy: první 2h na učebně jsme měli dovoleno chodit si do automatu pro kafe (bylo docela dobré a stihli ho ochutnat 4 stateční, zbytek až poslední den :D). Bohužel někoho napadlo, že by se mu k tomu náramně hodilo cígo, tak si skočil ven párkrát rychle potáhnout a to vedlo k tomu, že se instruktoři trochu rozlítili, protože kouření je během výcviku STRIKTNĚ zakázáno, a aby nás to nelákalo, tak jsme skončili i s kávou.

Doporučuji dovézt si horu sladkého. Energie je přeci jen málo a nějaká ta vzpruha se v zimě velmi hodí. Dále si vezměte tvarohy, nebo nějaké jiné větší jídlo na noc. Přeci jen od 17.30 nic nejíte a spát chodíte až kolem půlnoci. Různé sportovní doplňky nechávám na Vaší fantazii, ale rozhodně oceníte BCAA, nebo jinou podporu regenerace.

 

Fyzička

Počítejte s tím, že Vás čeká vstupní přezkoušení z fyzických testů. Pro ty do 25 let se jedná o uběhnutí 2,6km za 12 minut, 22kliků za 30s a 42sedlehů za 60s. My jsme testy dělali v -5°C a ve větru. Všichni byli naprosto promrzlí, sedlehy se dělaly na sněhu a potom se v mokrých hadrech šlo běhat. Půlhodinové stání na větru ve tvaru z každého vysálo poslední teplo a testy tak byly čirým utrpením. Nechápu, proč nás instruktoři takto vydusili, když profíci potom dělali sed lehy v tělocvičně na žíněnce. (Jsme ale ku*va vojáci, ne?:D) Jisté je, že pár lidí to odneslo slušným nachlazením a jeden dokonce musel ukončit výcvik pár dní poté. Chtěl bych zdůraznit, že pokud se do AZ hlásíte, tak si testy zkuste a případně začněte náležitě trénovat. Vhodné je to dávat na pohodu a s rezervou, protože nikdy nevíte, jak moc hardcore budou podmínky. Pokud jste na výcviku, vyfasujte všechny hadry a potom uděláte 10kliků místo 22 a uběhnete jen 1500m, tak je to docela na hlavu a je jisté, že budete zdržovat celou jednotku, brzy skončíte a AČR tak vyhodí prachy oknem.

Závěrečné přezkoušení potom bylo o hodně pohodovější, silová část se dělala ve fitku a běhání se díky moudřejšímu počasí taky docela dalo. Nemůžu ale říct, že by se všichni jednoznačně zlepšili. Únava opravdu výrazně ovlivňuje výkon a tak jsme se zlepšili hlavně v běhu a silové testy zůstaly zhruba stejné. Dvěma nešťastníkům, kteří to o pár kliků/sedlehů nedali, bylo umožněno si to navečer zkusit ještě jednou a oba nakonec prošli.

Ranní rozcvičky se skládají především z protažení, běhání, posilování (převážně kliky, dřepy, sedlehy, žádné přehnané kreace). Přes den se potom přesunujete ve tvaru, pokud nesekáte latinu nebo se nestíhá, tak poklusem. Na střelnici a taktiku s sebou táhnete velkou polní, což je asi tak 10-15kg navíc v batohu + zbraň. S touto výbavou se za odměnu někdy proběhnete.

Odměny za špatné odpovědi, neznalost hodností a základních řádů jsou celkem jednotvárné. Kliky na počítání nebo rozfázovaně, sedlehy, dřepy normální s výskokem nebo se zbraní na natažených rukou a nošení se na zádech. A pak samozřejmě běh a zrychlené přesuny.

Nejoblíbenější trasou je severní brána. Jde o cca 1km do táhlého kopce s převýšením kolem 50m. V kanadách s velkou polní nejde o žádný med, a pokud máte v jednotce slabší běžce, tak je musíte tlačit a nést jim zátěž. Občas se ale stane, že jste velitelem přinuceni nechat je napospas osudu a běžet ve tvaru až nahoru, kde zalehnete do kliku a čekáte na opozdilce, kteří Vám pak ještě nějaké kliky odpočítají a hanebně se musí koukat, jak se kvůli nim celá jednotka zadírá.

Potom jsou tu hodiny tělocviku. V pátek jsou na plánu 4h v kuse a jde o sprinty a posilování na ovále. Ve sportovním je to fajn a celkem se u toho zabavíte. Nicméně po týdnu makání je to často na hranici zranění a je tedy vhodné cvičit opatrně, abyste si nic nenatáhli (z těláku obvykle 10-20% cvičenců zamíří na ošetřovnu). Problémy mám hlavně s regenerací, protože o víkendu to nejde stihnout a jste tak permanentně unavení. Nepočítejte s tím, že by se v armádě cvičilo jako ve fitku s ohledem na Vaše zdraví. Zranění si hlídáte sami, techniku u dřepů taky a musíte snést, že Vaše tělo občas opravdu trpí. Neřekl bych, že by to u Vás mělo mít trvalé následky, ale je nutné si to uvědomit a především u netrénovaných jedinců s tím počítat. Do těláku patří i česká a NATO překážková dráha, které se sice nezdají, ale je to docela nářez a všechny to baví.

Ve 4. a 5. týdnu přichází na řadu přesuny a s celou výbavou nějaký ten kiláček nachodíte. Specialitkou jsou zrychlené přesuny, které jsou naštěstí jen párkrát, ale pokaždé Vás to pořádně oddělá a je úplně jedno, jak moc jste zrovna ve formě. Taktika je taky vcelku náročná, pořád zaklekáváte a přesunujete se přískoky, což po pár hodinách taky začne Vaše tělo pociťovat.

 

Teorie

Na učebně se jede striktně vojensky. Sedíte v blůze a píšete si. Pokud usnete, žvaníte nebo píšete na mobilu (MOBIL MÍT VŮBEC NESMÍTE!), dostanete odměnu. Vyučují se bloky dle Příručky Vojáka, kterou jsem si stáhnul na internetu.

Střelecká je o vlastnostech zbraní a provedení střeleb, taktika o samotném boji, ženijní o minách a zákopech, zdravotní, topografie a spojovací jsou jasné a OPZHN je o plynových maskách a ochraně před jedovatými srandami.

Vyučuje se občas z prezentací a instruktoři diktují, co si přesně máte psát. Otázky jsou možné, ale nečekejte univerzitní typ vzdělání. Pořád je to armáda, jste vojín a máte si jen psát, pak si to zapamatovat a pak to správně provádět v praxi. Ne všichni instruktoři jsou rození pedagogové a výklad často hapruje, ale rozhodně se toho spoustu dozvíte.

Je potřeba se naučit základním vojenským mantrám, takže počítejte s tím, že se nazpaměť budete muset nadrčet hodnosti, hlavní funkcionáře akademie, články 26 a 35 ze Zákl. I., bezpečnostní opatření při střelbách, technicko-taktická data většiny zbraní atd. atd. atd. Kdykoliv můžete být z čehokoliv zkoušen, a pokud odpovíte špatně, tak smůla, slíznete odměnu. To se děje hlavně první dva týdny, kdy to velitelé hodně sekají, ale jakmile začnou praktická zaměstnání, tak máte mnohem větší pohodu a raději si napíšete nějaký ten orientační test, než aby Vás instruktoři namáhavě a zdlouhavě přezkušovali po jednom.

Připomínky: Nebyl bych to já, abych trochu nekritizoval. Výuka by mohla trochu lépe pracovat s technikou. Nevím proč je každá prezentace jiná, některé převzaté z jiných kurzů a tady by podle mě měli instruktoři máknout na svých JEDNOTNÝCH materiálech. Zároveň by se mohli naučit používat i video a internet a mohli by tak spoustu věcí popisovat na příkladech a ne jen citovat z nějakých předtištěných materiálů. Třeba fungování SA-58 se dá popsat x nicneříkajícími větami, nebo ukázat a popsat na jednom GIFu během pár minut.

Další věci jsou hodiny, které buď duplikují už probranou látku, nebo obsahují něco, co nejde vyučovat (strážní služba). Instruktorům se do toho nechce, protože ví, že je to nudné a v reálu to třeba i funguje jinak a hodiny se potom tak porůznu zaplácávají. Zmínil jsem tu strážní službu – to je téma, které si vyžádala KVV, aby záložáci mohli hlídat důležité objekty. To je vcelku logické, jelikož to je asi jediné reálné použití současných záloh a nepředpokládám, že by si je někdo risknul poslat přímo do boje. Na strážní službu máte cca 1 celý den v posledním týdnu, kde projdete předpisy a vyzkoušíte si zadržení osob. Nevím proč to je rozvrhnuté tak, že 8hodin opisujete Zákl. 1 a nereálné rozvleklé pasáže o strážích a potom 1hodinu něco zkoušíte. Proč to není naopak, abychom si hlavně vyzkoušeli něco střežit (třeba imaginárního) a u toho si ty důležité předpisy probrali? Přišlo mi to jako ztracený čas (a všem instruktorům zřejmě také) a stejně budu potřebovat v případě nutnosti celou tématiku probrat až na místě.

 

Praktická zaměstnání:

Střelby

Střelby se konají čistě vojensky, nejdříve máte suché nácviky, kde po Vás masivně šlapou, pak si to zkusíte se cvičnou municí a až nakonec se projedete na střelnici a dáte si to s ostrejma. AZ střílí jen z SA-58 v původní verzi s otevřenými mířidly. Střílí se unifikovaná cvičení, která se po zmatcích ustálila na střelbě na plechové panáky - ze 100m jednotlivě, z 200m dávkami. Druhou zbraní je číza vz.82, takže další archivní kousek. Z té se střílí na terč z 20m. Ochrana sluchu jsou špunty do uší. Z BRENu nebo kulometu si pravděpodobně nestřelíte a granáty taky nejsou v plánu. Tady je potom až na KVV, zda Vás naučí s jinou zbraní, ale to budu řešit až následně.

Z Brenu si už vystřelíte.

Třetí střelby jsou zároveň těmi posledním, které v záklaďáku jako AZ postoupíte. Zde vznikl značný zmatek, jelikož jsme byli připraveni na střelby dle staré metodiky, kterou nám instruktoři vtloukli do hlavy. Nicméně během úvodního přezkoušení řídícím střeleb nikdo nevyhověl a to především z důvodu, že on čekal znalost metodiky nové. Ačkoli nám bylo vyhrožováno, že kdo nebude vědět, tak nebude ke střelbám připuštěn (a to by tedy neměl být nikdoJ ), nějak se to zametlo, shrnuli se nám novinky a šlo se střílet. Rozdíl je v tom, že se střílí na větší a menší panáky, střelba na terč se nekoná a z pistole to je jen na 20m.

Byla mlha a tak první grupa mohla střílet jen na 100m, nám se to potom všechno zvedlo a mohli jsme to rozjet dávkami i na 200m. Záhadně jsme střelby všichni splnili a tato část výcviku byla považována za ukončenou. Rozhodně ze mě není nějaký střelec a doufám, že na KVV bude možnost, jak se v této oblasti výrazně zdokonalit. Těch cca 100ran ve Vyškově je opravdu jen pro ujištění, že trefím stodolu zevnitř.

Ze střelnice se někdy pohybujete v rámci topografie po stanovené ose, což je osvěžující, protože jste necháni napospas osudu a velitelé Vás jen zdálky kontrolují. Nicméně jste stále vojáci, jednotka a táhnete za jeden provaz. Stát se může cokoliv a tak někdy i pohodová procházka dokáže překvapit.

 

Taktika

Taktika je o pohybu na bojišti, útočení a bránění. Naučíte se chodit v patrole, držet si 360° obranu, přesunovat se plazením, ve dvojicích přískoky a v celé jednotce buď šachovnicí, nebo zástupem. Zkusíte si i velmi užitečné přesuny loupáním nebo oponou, obchvaty a další spíše jednoduší taktické manévry. Zde rozhodně záleží na zkušenostech instruktorů a na těch našich bylo vidět, že opravdu zkušenosti mají a tato činnost tak patřila k tomu nejlepšímu, co jsem se během výcviku naučil.

Vše se dělá na velkém poli, a ačkoli mě to bavilo, tak je to fyzicky dost náročné. Zaklekáváte, taháte s sebou pořád zbraň a pokud je mokro (jakože byloJ ), tak si dost užijete v promočených maskáčích na studeným větru.

Nevýhodou taktiky je studená kuchyně, takže se připravte na zmrzlé vepřové ve vlastní šťávě a jiné konzervy, které do sebe budete s úsměvem soukat. K obědu studenka (bageta) v lese na zemi a půlka čety do konce týdne pěkně posmrkává. Je to prostě v tomto směru hodně drsný, tak nepočítejte s nějakými úlevami. Jedinou útěchou Vám může být, že ve velké polní máte druhé maskáče a můžete se na baráku převléct.

Od druhé půlky výcviku je taktika převažujícím zaměstnáním. Činnost vojáka v boji, obraně, útoku, přesuny atd. si vyzkoušíte na taktickém cvičišti. Vykopete si okop pro ležícího střelce a dokonce si i se cvičnou municí vyzkoušíte, jak by celá činnost vypadala, když neslyšíte na 10m vůbec nic a musíte s kolegy dobře a nahlas komunikovat. I bez hrabání jde o namáhavou činnost, kdy neustále zaleháváte a přískoky se přesouváte.

Pokud se budete někdy maskovat, tak se radši připojte k někomu, kdo umí trochu malovat a je alespoň malinko zručný, jinak z Vás kluci udělají krásně hnědou margotku :D

 

CQB

Jedna dvouhodinovka je v posledním týdnu věnována i boji v zastavěných oblastech. Jedná se spíše o výsměch vývoji na světových bojištích, kdy rychle se pohybující jednotky už dávno převážily nad frontálním typem války. Zkusili jste si vést boj ze zákopu, v lese a na poli v dotaci x desítek hodin, ale na to, co se reálně děje a co byste mohli využít, máte 45minut na učebně a 1,5hodiny na cvičišti, kde musíte zvládnout i 40minutový přesun. Nechápu, proč se tomuto zaměstnání nedalo víc času z naprosto zbytečných záloh velitele, kde jsme po osmé čistili zbraně, ze kterých se mezitím ani nevystřelilo.

KZP je o základních dovednostech, frontální války se dále vedou, CQB je nadstavba.

Připomínky: Toto je společně se strážní službou nejslabší místo výcviku. Podle mě je zde výcvik zastaralý a lehce mimo mísu. Zcela evidentně zde armáda neumí, nebo nechce reagovat na vývoj posledních let. Těžko říct, zda budou cvičení pod KVV jiná a zda to bude směřovat do použitelnějších kolejí, ale koncepce předvedená Vyškovem je možná dobrým startem u armády, ale obecně bych si přál, aby armáda dokázala změny přijímat rychleji, nedělat věci, tak jak je dělala v minulosti a podporovat lidi ve vlastní iniciativě.

Bylo evidentní, že někteří z instruktorů by chtěli této činnosti dát víc a domluvili nám alespoň jednu hodinku navíc, nicméně to rozhodně nestačilo. Celkově byli instruktoři svázáni nějakými vyškovskými osnovami, podle kterých nás museli „metodiku“ naučit, ale druhým dechem dodávali, jak to funguje v reálu, za což jim mnohokrát děkuji.

 

Odměny, Dril, Buzerace

Ano, i toto si v Základní Přípravě užijete. Opakujete věci tisíckrát, jste nuceni dělat věci, které nechcete, věci, u kterých nevíte, k čemu slouží, a věci, které slouží jen k zabití času. Nicméně je potřeba vypnout, přežít to a soustředit se na plnění rozkazů a povelů. Je těžké to překousnout, ale nikdo Vás neponižuje, ani jsem nepostřehl, že by instruktoři někomu výslovně nadávali (mimochodem, pokud by to dělali, je to klasifikováno jako trestný čin se sazbou až 1 rok). Ano, je to drsné, „kun*a sem, kun*a tam“, ale pokud makáte, tak se po Vás vyloženě nikdo nevozí. Na šikanu není čas, takže nějaký mazácký a bažantský věci se nekonají. Přeci jen máte pouze 6 týdnů na to, stát se vojákem.

Nemám rád tresty, kdy musíte dvacetkrát opisovat hodnosti, nebo padesátkrát větu: „Nebudu při výuce spát bez dovolení velitele“. Je to otravné, není to úplně důstojné a okamžitě bych tyto tresty zrušil. Nicméně to beru jako součást armády a jejího stylu fungování. Je na Vás, zda to je překážka, kvůli které to vzdáte, nebo se kousnete a nějak to provedete. Odejít můžete kdykoliv, to je Vám ostatně často připomínáno. Pokud něco nesplníte, brzdíte ostatní, neumíte zadané věci, tak si na Vás instruktoři pochutnají a sdělí Vám, že na to nemáte a že byste měli možná popřemýšlet o ukončení. Nikoho ale násilím nevyhodili, což je možná v pár případech na škodu.

Další pakárny, které jsou klasické vojenské, si užijete také. Hráli jsme už třeba „barevnou hudbu“ neboli „barvičky“. Pro neznalé: jde o to, že musíte nastoupit v různých kombinacích oblečení (vz.95, sportovní, zimní, velká polní, malá polní, …) a na vše máte časový limit. Pokud splníte, limit se zkrátí, pokud nesplníte, jde se cvičit. Hrajete i další podobné hry na tento způsob, u kterých nemůžete vyhrát a jste zcela odkázáni na „zlovůli“ velitele. Podle mě to k vojně patří, sice nevím, k čemu to je dobré, ale až jednou budu dětem vyprávět o vojně, tak budu moc přihodit i podobné perlyJ

Nemůžu říct, že by Vás ale instruktoři nechválili. Pokud jste dobří, nemají problém to říct. Podporují dobré výkony, a ačkoli si nikdo na zadek z dokonale vyleštěných kanad nesedne, tak Vás minimálně nenutí si je ještě 3x přeleštit, protože jste měli povolený pásek a šel třikrát otočit. Místy se instruktoři i přesunou z role velitele do více osobního postoje a mluví s Vámi jako s lidmi, ne jako s vojíny. Nikdy nevím, jak se v takových případech chovat, ale je docela fajn vědět, že i váš velitel je jen člověk a rád si udělá z normálních věcí legraci. Nicméně umí mrknutím oka přepnout zpět a začít Vám zatápět, tak nesmíte usnout na vavřínech.

Co opravdu oceňuji je, že instruktoři respektují Vaše soukromí na pokoji a pokud tedy máte volno, tak za Vámi nechodí a nebuzerují Vás. Taky se nekonaly žádné noční bojové poplachy, což je opravdu dobře, protože podle mě není možné intenzivní výcvik úspěšně kombinovat s další spánkovou deprivací tak, aby se vojáci něčemu naučili.

 

Vybavení

Toto je kapitola sama o sobě. Vyfasujete stálé vybavení od AČR, které si potom necháte po dobu služby v AZ. Jedná se o jedny maskáče, sportovní soupravu, ponožky, trika, thermo prádlo, zimní kanady 2000, dvoje membránové kanady 2011 (pro některé jen letní 2000), zimní kabáty a doplňky. Většina věcí je podle mě kvalitou dostačující, ale není to žádný hyper-moderní zázrak.

Druhá část vybavení je Vám propůjčena akademií na dobu výcviku. My jsme dostali malou a velkou polní s řemením, plynovou masku, spacáky, pončo, plechovou helmu, lopatku, plechovou čutoru (to byl trochu oříšek, protože první dva týdny vůbec nebyly) a taktickou slaňovací vestu. Tyto věci jsou často snad ještě z dob ČSLA a je to na nich dost vidět. Profíci fasují normální batohy, ale i některé jejich čety byly nuceny sáhnout po těchto archiváliích.

Konkrétně plechová helma, velká a malá polní, spacák, lopatka, masky OM10-M a JP-75 patří snad k tomu nejstaršímu, co naše armáda používá. Vím, že se říká „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“, ale nechápu, proč musím tahat velkou polní bez bederního pásu, když 21. století jasně dokázalo, že batohy s bederákem jsou prostě lepší. No armáda… Každopádně mám dobrý pocit, že do malé polní dokážu napěchovat tenisky velikosti 10 ½ a celou sportovní soupravu i s náhradním thermo prádlem a ponožkami.

Byl jsem opravdu rád za taktickou vestu, která byla asi nejlepším kusem vybavení, co jsme dostali a nemuseli jsme tak přinejmenším tahat zásobníky ke kose v té prehistorické sumce na opasku. Je škoda, že nám vesta nezůstala a doufám, že i mimo výcvik na cvičeních s KVV, budou vesty k dispozici.

Co nefasujete a musíte si zakoupit, je čištění na kanady (krém, mazáček, hrubý kartáč, jemný kartáč), topografické pravítko (můžete koupit za 30,- Kč na místě), černé lepicí pásky (elektrikářská, duct tape, …), pracovní rukavice a doporučí Vám i vlastní olej na čištění zbraní (obvykle je ale k dispozici nějaký záhadný erár). Dále si sežeňte toaleťák (v celém areálu kasáren je o něj nouze), čelovku ideálně s červeným filtrem, plastovou čutoru (ty plechové staleté moc netěsní) a paracord (5+ metrů). Toto se dozvídáme v průběhu a zároveň by se mělo do budoucna třeba čištění na boty fasovat, takže to nemusíte nakupovat před kurzem, ale mentálně se na to připravte.

 

Komplexní polní výcvik

Začátek 4. týdne Vás vyšle na misi do divočiny. Sbalíte si hezky pěkně velkou polní, s 3-dílným záklaďáckým spacákem a věcmi na dva dny v lese (provaz, čelovka, převlečení, nůž, …) a samozřejmě nezbytné 3 litry vody, které „nikdo ale pít nebudete“J. Ráno se hezky sbalíte, nasnídáte, vyberete kvéry ze zbrojáku a hurá na dobrodružství.

Celé to začne takovou efektní seancí na Kozí Hůrce, kde je pro Vás připravena ohňová dráha. Pokud jste až doteď podceňovali těsnost své masky OM10-M, okamžitě zaplakáte (doslova). Jde o krátkou dráhu přes budovy, tunely a jiné překážky, kterou jdete takticky v týmu, kryjete se a po několika nácvicích si to dáte naostro. Něco je zapáleno a probíháte tak plameny, něco je zadýmeno a potácíte se temnými sklípky s kolegy na zádech a tápete po zdech. Byla to sranda, rychle mi to uteklo, ale uměl bych si představit i víc akce a adrenalinu. Každopádně dobrý start do tohoto náročného dne!

Pochodem s celou bagáží se odeberete na místo odpočinku. Naše skupina nevyvinula nijak závratné tempo a s mírným odklonem od hlavní trasy, kde jsme si asi 1,5km zašli, jsme dorazili na místo určení kolem 15.30. Zbývalo nám 1,5h světla na stavbu přístřešku a nevypadalo to příliš jednoduše, jelikož v okolí nebylo mnoho jehličnatého materiálu jen opadané listnáče a sníh. Přístřešek pro dvojici musel být čistě z přírodních materiálů, jen na zem jste mohli natáhnout pončo. Ti chytřejší se zaměřili na izolaci od země a střeše moc nedali, druzí potom postavili pěknou konstrukci a na zemi nechali jen odhrabanou hlínu. Nakonec to bylo asi jedno, ale k tomu až za chvíli.

U stavění přístřešku jsme si i připravovali věci na oheň, jelikož k večeři bylo kuře – podávané syrové – a příprava byla zcela v naší režii. Po krátké procházce na daný grid pro chléb, jsme dostali dvě sirky na rozdělání ohně. Mně osobně bohatě stačila jedna, ale další dvojice s rozděláním ohně zápasili ještě několik hodin (po vyčerpání sirek dostali křesadlo). Kuře jsme nakrájeli do vody a udělali si výživnou polévku, zbytek potom opékali nad plamínky. Kaplanka se s námi podělila i o sůl, tak to bylo opravdu dobré. Kolem deváté, když už jsme byli po jídle a jen akumulovali teplo, jsme zjistili, že jsme si oheň rozdělali na zahrabané hromádce munice, která se čas od času žárem aktivovala a začala s krásným třesknutím rozhazovat žhavé uhlíky v okruhu 10m. Taktickým ústupem jsme nechali náš ohýnek napospas osudu a šli se připojit k jiné skupině.

V 11 se potom velel konec ohňů a světelná kázeň. Rozdělili jsme si hlídky a šli „spát“. Spacák hřál asi tak, jako kdybyste si do igelitového pytle dali deku a čekali, že vás to zahřeje. Celou noc jsem klepal kosu, nohy si hřál čutorou se zbytky vlažného čaje a odpočítával každou minutu do hlídky, abych se mohl zahřát pohybem. Ráno vydatně sněžilo a já jsem byl překvapivě odpočatý, takže jsem mohl normálně fungovat při dopoledním dovádění – pokládka bakelitových min, odsun raněných v 10cm sněhu, spojovací atd.

Po obědě jsme naskákali do tatry, která nás odvezla na kraj vojenského újezdu. Naším úkolem bylo přemístit se na danou souřadnici. Závodili jsme jako dvě družstva o to, komu odpadne rozcvička. Druhá skupina ale měla slabší složení a i přes to, že jim víceméně stačilo sledovat naše stopy, dokázali nabrat na 7km asi 35min zpoždění. Po dalších souřadnicích jsme se dostávali zpět do kasína, ale musím říct, že zapadnutí do bahna, několikanásobné brodění ledového potoku a neustálá přítomnost bagáže, jejíž váha spočívá pouze na ramenou, nepatřila mezi nic příjemného. Dorazili jsme večer, vyčistili kvéry a padli na hubu.

 

Závěrečná zkouška a ukončení KZP

Závěrečná zkouška se skládá z několika částí. Fyzické testy rozebírám v kapitole Fyzička, tam prostě dáváte nebo ne. Tady se zmíním o Sdružené zkoušce, jak tomu armáda hezky říká. Jedná se o test + praktické přezkoušení z části toho, co jste se naučili. Jako vysokoškolsky vzdělaný člověk bych řekl, že rozsah testu je tak 30% toho, co jste se učili. ABCD test je opravdu snadný a u praktických předvedete, že znáte základy pořadovky, správně manipulujete se zbraní a dokážete si na hlavu dát masku. Není to na čas, jde jen o metodickou správnost. Navíc štědrá možnost nesplnit 4 úkoly a případně zkoušky po dvou dnech opakovat zaručuje, že pro nesplnění už musíte být řádně indisponováni.

Po zkoušce začíná týden pohody. Projdete si strážní službu a dořešíte pár dalších věcí, ale začíná přibývat hluchých míst. Zkouška se koná v pondělí ráno a od té doby výcvik zpomaluje. Možná bych zde posunul zkoušku až na středu a získal tak čas na nějaká použitelnější témata z taktiky apod. Poslední dny mě trochu překvapily, protože jsme měli hrozně moc volna na pokojích, abychom si sbalili a dali se do pořádku. Dalo se zvládnout zajít i do fitka a na kafe, instruktoři fakt nevěděli co s námi, protože to nebylo v osnovách, a tak jsme aspoň i během dne odlehčeně diskutovali nebo se jen tak váleli po zemi…J

Hodně mě mrzelo, že se nekonalo to, co se v materiálech jmenovalo „Výstupní beseda“, kde jsem chtěl probrat všechny své sepsané poznatky jak s lidmi z Vyškova, tak s vedením z Prahy. V armádě se asi věci typu sezení u kulatého stolu nekonají a všichni spolu komunikují 1:1. Rád bych slyšel, co si kdo o čem myslí a proč to tak je. Nejsem ale za tuto část zodpovědný, nepředpokládám, že bych v rámci AZ něco změnil.

Poslední den se koná slavnostní vyřazení, které je zajímavou tečkou nakonec a stvrzením Vašeho závazku vůči státu. Více info jistě naleznete v oficiální zprávě - pro mě bylo příjemné, že to nebylo moc rozvleklé a v 11 jsem už byl na dálnici směrem k civilu J

 

Informace o AZ

V prvních několika dnech se dozvíte mnoho doplňujících informací a dalších novinek o rozvoji AZ v budoucnu. Není v tom žádný systém a možná z toho něco neprojde, protože se o tom mluví už několik let a spousta z toho se stále neudála (viz rozhovor a komentáře například zde: https://www.facebook.com/aktivnizalohy/posts/686438524723268?stream_ref=5). A taky přidám pár svých postřehů. Takže v bodech.

  • Fyzické testy by se měly konat pod KVV ještě před nástupem do výcviku. Zabránilo by se tak neschopným lidem brzdit celou jednotku a byli by přijati až po zlepšení fyzičky na požadovanou úroveň. Nevěřím, že by člověk mohl během výcviku radikálně vylepšit své výkony, jelikož si únava v 6 týdnu vybere svou daň.

  • AZ by měly podstupovat stejně dlouhý výcvik jako profesionálové – tj. 12 týdnů.

  • AZ by měly mít možnost účastnit se zahraničních misí. Nevím, jak to bude s úplnými nováčky a jejich sžitím s jednotkou, ale z několika zdrojů byla tato informace nezávisle potvrzena. Legislativa platná od 1.7.2016 nasazení AZ v zahraničí umožňuje.

  • Pro zaměstnavatele AZ by měl začít fungovat nějaký motivační program, aby měli důvod své zaměstnance uvolňovat na cvičení. Legislativa platná od 1.7.2016 řeší.

  • Pokud jste OSVČ a budete se účastnit výcviku, je Vám jako náhrada vyměřeno 60-95% (dle počtu vyživovaných dětí) z příjmu, který odpovídá odvedené dani na sociálním. Dejte si pozor, protože to může být až směšně málo - třeba 1000,-Kč za týden. Legislativa platná od 1.7.2016 řeší nově.

  • Během výcviku nesmíte používat civilní výstroj. Zapomeňte na chrániče kolen, barakudy, brýle, čepice, vesty a veškerou viditelnou výstroj. Jediné ústupky se týkají věcí, které nejdou vidět (ponožky, thermo kalhoty atd.). Plus existuje pár výjimek.

  • Během výcviku máte zákaz používání mobilního telefonu, ale můžete se domluvit a důležité hovory si během dne zařídit. Notebook si brát nemusíte, není absolutně čas ho nějak smysluplně použít.

  • Pokud se zraníte, znamená to konec. V určitých případech si po třech týdnech na checkpointu můžete hru uložit a doplnit si jen tři týdny v příštím termínu, ale rozhoduje se to individuálně. Někdy dostanete od felčara jen „úlevy“, ale to je záchrana max. na 3 dny – větší absence se nepovoluje.

  • Vojenský sestřih je vyžadován – hlava na 3mm a hladce oholená tvář, ženy sepnuté vlasy nad límec. Nebylo možné diskutovat, ačkoli vojenský předpis je benevolentnější.

  • Pokud chcete projít výcvikem, abyste si osahali vojenskou techniku a zastříleli si z kosy, tak radši skočte někam na střelnici. Toho těžkého je hodně, technika je postarší a bez vztahu ke státu a nějaké vyšší motivaci to pro Vás rozhodně není. Rozhodnutí vstupu do AZ byste vážně neměli podcenit – nevhodný jedinec má vliv na celou jednotku. Není to outdoorový tábor, ani airsoftový klub a musíte s tím předem počítat.  Tato věta by měla být ve vstupním dotazníku a četba tohoto deníku by měla být povinná pro všechny zájemce o AZ!!!

  • Setkáte se s oběma názory, jedni zálohy hází přes palubu, ale většinou je Vaše snaha po zásluze oceněna. Všichni velitelé zdůrazňují svůj obdiv nad tím, že se v dnešní době najde někdo, kdo chce udělat správnou věc a náležitě si toho váží. To ale neznamená, že máte pohodu!

  • Není doporučeno nosit uniformu mimo areál kasáren po zaměstnání až do odvolání velitelem. Baret jsme oblékli až na poslední dva dny. Já takové choutky nemám, ale třeba to někoho může mrzet.

  • Strava během víkendu je Vám proplácena (prý cca méně než 100,-Kč za den). Pokud zůstanete v kasínu, tak můžete používat téměř vše, ale jídlo si kupujete.

Závěrem

Je to těžký, musíte se kousnout a posunout svoje hranice o velký kus dále. Nicméně jsem se pokaždé zpět do Vyškova těšil a chápu, proč práce u armády lidi baví. Některým vnese do života řád, některým dá možnost makat na sobě a posunovat se v tom, co mají rádi. Uvidíme, jak budu mluvit po prvním cvičení u svého útvaruJ. Každopádně to není „mazácká“ vojna, kterou si většina lidí pamatuje, ale promyšlený výcvik, který opravdu k něčemu směřuje. Ačkoli je zde prostor pro zlepšení, tak se Vám většina výcviku bude hodit a to i v civilním životě.

Koncepce výcviku je mírně zastaralá. U toho vybavení bych ještě chápal, že prázdné sklady a omezený rozpočet neumožňují nějaký přehnaný luxus, a jsem rád za možnost nosit alespoň vybavení na vestě, atd. Co už ale nechápu je, proč stát z 95% cvičí AZ v celkem překonané frontové válce (Zde se mnou můžete nesouhlasit, ale stojím si za tím.) a to i přes to, že je zřejmé, že AZ budou využity naprosto jinak – strážní služba a pomoc při povodních. U profesionálů to ještě lze tolerovat, ti se na útvaru vše potřebné doučí, ale u mě je to víceméně jediný výcvik, kde se mohu naučit to nejnutnější a nepředpokládám, že bych měl v tomto ohledu stejnou příležitost jako vojáci z povolání.

Nepovažuji se za pravou osobu, která by měla hodnotit činnost armády. Prezentuji jen své osobní názory a doufám, že usnadním rozhodování podobným nadšencům.J Obecně mám z výcviku skvělé zážitky, spoustu nových přátel z řad vojáků a těším se na pokračování své služby vlasti.

 


Část III. Denní chleba záložáka

No dobře, byl jsem na jednom cvičení o délce trvání 5 dní. Ale i tak si myslím, že jsem už nasál ze světa AZ dost, abych mohl říct, že tento článek bude pravděpodobně poslední. Když se dostanete do Vyšpointu, přežijete těch tvrdých 6 týdnů KZP a složíte úspěšně zkoušky, máte možnost nechat se zapsat do víceméně libovolné jednotky.

 

Jednotky pod KVV

Jednotek AZ je 14 krajských, které fungují pod jednotlivými KVV. Jejich kvalita se jednotku od jednotky dost liší, je tedy potřeba si poshánět informace od lidí, kteří tam byli, abyste si udělali reálnou představu. Můžete narazit na typ, kde se hledají výmluvy, proč něco nejde - na cvičení si opečete buřty a budete se maximum času všemožně zašívat. Dá se ale natrefit i na jednotku, kde zjistili, jak to udělat jde, a výcvik bude zajímavý a hlavně bude mít smysl.

Všech 14 krajských jednotek AZ se na začátku roku 2016 vystřídá na cvičení, kde budou záložky dělat to, k čemu je armáda stvořila - tedy střežit objekt (a vše bude probíhat v součinnosti s profíky). Každá jednotka tak bude trénována v její primární činnosti, jelikož se o těchto jednotkách často hovoří jako o „strážních rotách“. To vnímám jako obrovský krok vpřed a smekám před vedením AČR, že konečně zrealizovalo něco, co vypadá smysluplně.

Služba pod KVV má jedno velké mínus a to obvykle to, že pracujete se starší výstrojí. Nechci to přehnaně soudit, ale dostat kožené kabely na zásobníky do SA-58, plechovou helmu a vyrazit na 7denní výcvik, či rovnou bojové střelby čety, není nic neobvyklého. Opět nejsem ten, kdo to ví nejlépe, ale pokud budete mít zájem o službu pod KVV, tak se ptejte, ptejte, ptejte.

 

Bojové jednotky

Existuje u nás i skupina jednotek, které se označují jako bojové a ty provozují své vlastní jednotky AZ. Konkrétně se jedná o:

  • Četa AZ při 102. průzkumného praporu v Prostějově

  • Četa AZ u 41. mechanizovaný prapor v Žatci

  • Četa AZ u 72 .mechanizovaný prapor v Přáslavicích + tanková rota AZ u 73.tpr Přáslavice

  • AZ u 601.skupiny speciálních sil, Prostějov http://www.601skss.cz/zalohy.html

  • Záchranná četa AZ u 15.žpl Bechyně, rota vojenské policie AZ v Olomouci

Tyto jednotky mají obvykle omezený počet tabulkových míst, a buď si své členy důkladně vybírají, nebo musíte přímo projít speciálním testem, kde jsou zvýšené nároky na fyzickou zdatnost, orientaci a odolnost. Tyto jednotky obvykle cvičí častěji, jejich cvičení jsou náročnější, voják se tu musí více blížit profíkovi a je tu větší tlak na to, abyste si pořídili vlastní kvalitní vybavení. K tomu až dále…

 

My Story

Je to na dlouhé povídání, ale i díky mému vyprávění na postapo.cz jsem dostal přímo nabídku od velitele družstva z Přáslavic, poté jsem se rozhodl utéct z KVV a jít rovnou za tím skoro-nejzajímavějším, co AZ nabízí. Spousta lidí sice zná říkačku „Přáslavice nikdy více, radši ránu do palice“, ale na druhou stranu jsem na ně slyšel samou chválu a na jednotku AZ tedy především.

Započala středně dlouhá cesta přestupu z KVV do Přáslavic. Nemůžu si stěžovat, že by to armádě trvalo dlouho, prostě jsou nějaká tabulková místa a dokud se neuvolní, tak přestoupit nemůžete. Nakonec to dopadlo tak, že jsem v únoru ukončil KZP a v říjnu jsem vesele odjížděl na první cvičení se 72.mpr Přáslavice.

Musím říct, že jsem byl velmi překvapený, protože už prakticky od dubna jsem se pravidelně scházel s pár lidmi z Přáslavic, debatoval o vybavení, o možných problémech, jejich řešení a tak prostě celkově o životě záložáka. Spoustu mi toho asi říkali, ale co si člověk nezažije, to moc neřeší… Každopádně ta skupina je fakt nadšená tím, co dělá, jsou to pohodoví lidé a byl jsem překvapený tím, jak se o mě „nováčka“ hezky starali.

 

Cvičení samotné

Tak a teď k tomu nejdůležitějšímuJ Přáslavice cvičí 3x v roce vždy po 5 dnech. Zbytek je vyhrazen na případné kurzy, které si záložák odjíždí obvykle splnit do Vyškova. Jak jsem říkal, já jsem vyrazil na cvičení v říjnu a to nejdůležitější, co vám tímto článkem chci sdělit je fakt, že armáda vám nedá nic, co byste mohli opravdu potřebovat. Naopak dostanete třeba pracovní uniformu nebo zimní kongo, ale to prý na cvičení táhne jen největší pankáč. Dostávám se tedy k pointě článku, kterou je:

 

--VYBAVENÍ—

Od armády dostanete jednu uniformu, nějaké termo, ponožky, ešus, svetr, boty a jednu tašku. A teď se pojďte podívat, co všechno, byste v ideálním případě potřebovali:

 

Prakticky nutné

                  • Druhá uniforma – polní, bojová (ideálně rip-stop)

                  • Goretex (ideálně vz. 95)

                  • Spacák (zimní / letní varianta)

                  • Žďárák / plachta

                  • Batoh velký (60l min. na delší přesuny a hlavně na cestu do kasáren)
                  • Batoh malý (20-30l na jednodenní akce v terénu)

                  • Taktická vesta / nosič plátů /chest-rig

                  • Sumky na zásobníky, univerzál, admin sumka

                  • Čutora / Camelbag

                  • Nášivky domovské jednotky
                  • Čištění na boty

                  • Nůž / multitool

                  • Chrániče kolen

                  • Čelovka / Baterka
            • Pouzdro na pistoli
    • Taktický popruh na BREN / UKL

    • Ochrana sluchu
  • Střelecké brýle

  • Kukla / čepice do helmy / šátek

  • Balistické pláty

  • Zateplovací vrstva (Snugpak, fleece)

  • Rukojeť na BREN / gumové krytky railu

  • Maskovací barvy / Paracord / Gumičky a další spotřebák

  • Odhazovák

 

Nechávám tu na vaší představivosti, co všechno si můžete a musíte pořídit. Samozřejmě se toho dá spousta zvládnout s fasovanými věcmi. Pokud si ale představím, že trénuji do opravdového konfliktu a chci to dělat zodpovědně, tak fasované prostě nestačí. Chtěl bych mít ve válce neprůstřelnou vestu a helmu? Musím si je koupit. Chci jíst teplé jídlo? Potřebuji vařič. Chci mít kvalitní střeleckou přípravu? Potřebuji vhodné sumky na vestě, ideálně včetně jedné rychlosumky.

Druhá otázka je kvalita fasovaného materiálu. U KVV fasujete plechovou helmu. V Přáslavicích jsem dostal jednu cvičnou kevlarku, která toho mnoho zažila, ale zároveň byla na skladu jednou z posledních tří dostupných kousků. Pokud by tedy chtěla helmu celá jednotka, tak asi smůla. To samé se týká všeho ostatního. U vesty je fajn, že v Přáskách jsme dostali nosný systém MNS 2000 (ano, většina lidí byla naštvaná, protože mají svůj gear), ale je to „aspoň něco“. Stejně tak by byla fajn i slaňovací vesta z Vyškova, ale ne u každé jednotky vám něco takového dají. Ptejte se, ptejte se, ptejte se.

Uznávám, že některé jednotky některé položky záložkám dají nebo alespoň půjčí (spacáky, čutory, poncha atd.), každopádně na to ale spoléhat nehodlám. Nicméně je na vás, jestli budete vypadat jako já… nebo jako namakaný voják ;-)

 

Program cvičení

Se svou nuznou výbavičkou jsem měl zezačátku celkem strach. Nakonec se vše dalo zvládnout - hlavně díky půjčeným věcem a velké dávce pomoci od kolegů. A co se cvičilo? Toto cvičení dohánělo spíše resty u jednotlivců.

Pondělní dopoledne se běhalo po doktorech (povinná „prohlídka“), potom se běhalo i po ovále při fyzickém přezkoušení. Odpoledne jsme nafasovali zbraně, teoreticky se připravili na hod granátu a vyzkoušeli si to nanečisto. Nakonec trocha střelecké přípravy a nácviku vystupování z bojových vozidel pěchoty (dále jen BVP) a byl vlastně večer, kdy si člověk mohl upravit výstroj a připravit se na nadcházející dny, které slibovaly trochu větší záhul.

úterý vše začalo přesunem na BVP. Neumím vůbec odhadnout čas cesty, ale byla to minimálně hodinka, při které jsem přišel o panictví – jel jsem bevkem opravdu poprvé a zjistil jsem, jak moc to dokáže s člověkem házetJ.

Dopoledne jsem dostal do ruky poprvé BREN s ostrými náboji a modlil se, že mi hodinka sušení z předchozího dne pomůže proběhnout dráhu bojovníka se ctí. Ukázalo se, že když člověk běží s nabitou zbraní, dává si automaticky obrovský pozor na pojistku a nakonec jsem si to docela i užil.

Potom byl čas i na pár ran do terče jak z Brenu, tak z pistole (v našem případě CZ-75 Phantom) a odpoledne bylo prakticky celé věnované hodu granátem. Každý by si měl zažít pocit, když drží v ruce odjištěný granát, který někdo před pár minutami vybalil z bedny, kde byl na pečeti jasně čitelný rok 1979! Hodil jsem si 3 kousky obranných granátů F1 a musím říct, že nervozita rychle opadla.

Večer se konaly noční střelby, kde jsme si vyzkoušeli jak střelbu z pistole+svítilny, tak z Brenu+nočního vidění.

Středeční program se věnoval především operacím v součinnosti s vozidly, takže jako správný rojník jsem se hodiny mačkal ve stísněném prostoru BVP, abych potom vyběhl a dobýval daný cíl. Celé dopoledne jsme si zkoušeli útoky na kostel.

Odpoledne se konal přesun na pozici, kde ženisté zbudovali okopy pro BVP. Vozidla se zamaskovala, vybudovala se palebná stanoviště a určil se systém střežení. Přes noc potom probíhaly různé přepady a cvičila se schopnost jednotky reagovat na nepřítele, posilovat jednotlivá křídla a rychle komunikovat.

Čtvrteční ráno jsme dané pozice opustili a jeli na střelnici, kde proběhla příprava na opravdu výbušné kombo. Operátory a velitelé družstev čekaly střelby z lafetovaných zbraní na BVP, zbytek se začal připravovat na střelbu z RPG.

Celý den proběhl v poklidném tempu, byl čas ladit taktiku ve družstvech a projít základní možné scénáře v boji. Odpoledne už se hlavně čistilo a vracelo vybavení.

Poslední den cvičení je pátek, kdy ráno nastoupila celá rota, vzdal se hold nadcházejícímu státnímu svátku a poté už se jen vyrazilo směr domov.

Celý výcvik probíhal v mnohem přátelštějším duchu než celé mé působení ve Vyškově. Neudělal jsem ani jeden trestný klik a naučil se toho asi 100x víc než za stejnou dobu v KZP. Jasný, občas se něco pokazí, ale cvičení je od toho, aby se člověk zdokonaloval. Místo slíbeného BRENu jsem hned první den dostal do ruky UKL-59, což byl šok, ale v armádě jsou takovéto „změny“ na denním pořádku.

Obrovsky mě překvapila součinnosti s „profi“ vojáky a to, že vlastně jejich výcvik probíhal simultánně s námi. Třešničkou na dortu bylo už jen to, že při výcviku proběhlo natáčení reality dokumentu o AZ, kde účinkoval Martin Písařík. https://www.youtube.com/embed/BCmRagO-_7M

 

Resumé

Služba v AZ mě opravdu baví a přináší do mého života něco „netradičního“. Nebral bych zpět, investice do vybavení beru jako nutné zlo a jsem ochotný toto a další příkoří snášet. Každopádně se těším na budoucnost, která slibuje mnoho změn včetně lepšího finančního ocenění mého snažení a rozšíření konceptu AZ do použitelného stavu. Jednotka v Přáslavicích dostala zelenou na vytvoření množství tabulkových míst. Pokud máte zájem, ozvěte se a informujte se o možném nástupuJ

Kontaktní e-mail: az72.mpr@email.cz
Facebook: https://www.facebook.com/AZ72mpr/

 

 

 

Přiložené soubory: 

Nahoru